*29.10.1946.Stř.prům.škola Špk.Strojvedoucí ČD.
Navždy nás opustil Vladimír Zindulka po dlouhé nemoci, se kterou bojoval až do konce, protože on nic nevzdával. Do poslední chvíle ho hnali kupředu vnoučata a pravnouče, které miloval. Byl to právě on, který mě přivedl k modelařině a díky němu jsem tam kde jsem. Jezdili jsme společně na soutěže a užívali si tyto společné chvíle.
Děda byl šoumen až do konce, miloval život, ženy, jídlo a pivo. Všem nám tady bude chybět, proto si pojďme přečíst co nám tady pro představení nechal.
S modelařinou, ve formě, létajících a plovoucích modelů, jsem začal v roce 1958. Vůně kanagonu mě tu dobu vždy připomene. Letadélko Skaut na gumu, motorové vznášedlo-používané k úklidu na chatě(vše zametlo pod skřině), dvoumetrové rozpětí měl větroň Luňák. Říční ledoborec Zubr(kašírovaný trup), bitevní loď Vitorio Venetu, délka trupu 120cm, pohon čtyři elektromotory.
Prodána Špundovi, který si ji osadil přijímačem,vybavovačem a ovládacímy relátky na čtyřkanálovou aparatůru. V tom byl zas machr on. Zkušební plavba na Benátkách, nádhera,dobré nautické vlastnosti. Modelů byly desítky. První kit rok 1964-Herkules 130 měřítko 1/100, dřevo, lípa. Pak se objevily první plastové stavebnice Airfix, Frog a jiné.V roce 2007 se mnou začal lepit vnuk Mareček. Jako koníček mi kitařina vyhovuje, dává mi pohodu a oddech. Nároky na zručnost či finanční se dají zvládnout i v důchodu. Lepím bojovou techniku. S nástřikem kitů mi pomáhá vnuk, který je již o třídu lepší.
Kitařině zdar Vladimír.
