Naše další zastávka po Moson Model show pokračovala do Inowroclavy na 15. ročník soutěže Inowroclawski konkurs Modelarski. Kluci z polského klubu k nám jezdí poslední 3 roky, a tak jsme se domluvili, že bychom jim jejich návštěvu oplatili. Jak se termín blížil domlouvali jsme se s hlavním pořadatelem Jaroslawem Smolkou, kde se ubytovat, a jak celou cestu naplánovat.
Naše cesta začala v pátek, kdy jsme vyjeli něco po 10. hodině dopoledne, protože cesta do Inowroclawy trvá něco přes 6 hodin. Naši sestavu tvořili Marek, jeho žena Marťa, Pepa a náš externí člen Roman Vaško. Romana jsme vyzvedávali po cestě v Králíkách.
Cesta byla celkem náročná, ale ubíhala velice plynule bez jakýkoliv překážek nebo uzavírek. Co se na mě podepsalo po tak dlouhé cestě za volantem bylo to, že 50 km před Inowroclawí jsme sjeli z dálnice a navigace nás vedla trochu jinou cestou, a tak jsme se motali po okreskách, na druhou stranu jsme si pořádně vychutnali krásy polských vesnic 😀
Když jsme přijeli na místo vítal nás celý Inowroclawský klub, který zrovna chystal výstavní halu. Jarek Smolka nám ukázal penzion, kde jsme byli ubytovaní. A musím říct, že ubytování nám Jarek vybral naprosto dokonale, lepší už jsme snad ani mít nemohli, jelikož bylo cca 50 metrů od výstavní haly v klidné ulici. Cesta nám ale dala zabrat, proto jsme se šli ubytovat a chvilku oddychnout a následně jsme si vyrazili do haly vyložit modely. Po náročném dni nám celkem vyhládlo, a tak nám kluci poradili, kam se zajít dobře najíst a my se vrhli do víru města.
Poradili nám restauraci Roze Fiolkii Aniolki, kde jsme si dali večeři a samozřejmě nesměl chybět ani wściekly pies, tento panák nám poprvé ukázal Pepa na klubové grilovačce kde máte malinový sirup, tabasco a zalijete vodkou. Řeknu Vám, že se moc dobře pije, ale taky jde moc rychle do hlavy. Po jídle jsme se vydali na ubytování, protože cesta a celkový den byl moc dlouhý a ráno nás čekala cesta do Gdaňska.
Před odjezdem do Gdaňska jsme v sobotu zašli kouknout do haly, ale zůstali jsme stát s údivem v 10 hodin a stoly byly poloprázdné. Říkali jsme si, jestli číslo 1000 modelů online bude reálné. Vydali jsme se na další zhruba dvouhodinovou cestu s tím, že uvidíme, co nás bude čekat po návratu.
Do Gdaňska něco po 12. hodině jsme dorazili na místo, Pepa s Marťou našli parádní místo na parkování, a tak jsme si vyšli do centra města. Jak jsme prošli podchodem do starého města zůstal jsem stát jako opařený. Celou ulici zdobila nádherná architektura, hned jsem popadl foťák a začal jsem si fotit detaily a uskupení domů, protože se mi to hodí do diorámy, kterou mám zrovna rozdělanou.
Naše zastávka byla před Neptunovou fontánou ze 17. století. Každý jsme se u ní vyfotili a pokračovali jsme dál přes Zielonu Bramu k řece Motlawa. Nábřeží bylo krásně spravené. Na pravé straně Zieloného mostu jsme viděli původní domy, ale protější část byla zrekonstruována, a i když prošla renovací byla to moderní úprava, která parádně sedla do toho původního stylu.
Poté jsme zamířili Mariackou ulicí, do některé z místních restaurací, kde jsme si dali oběd. Musím říci, že na to, kolik tam bylo obsluhy a nic moc lidí jsme na pití čekali 30 minut a na jídlo hodinu. Aspoň jsme měli čas na naplánování dálší část programu. Po obědě jsme vyrazili k autu a pokračovali jsme na Westerplatte.
Na tomto místě padly dne 1. září 1939 v 4:47 první výstřely 2. světové války. Zaparkovali jsme auto a šli jsme podél pláže směrem k velkému pomníku. Měli jsme štěstí, že tam moc lidí nebylo, a tak jsme se mohli vyfotit a projít si takovou malou kamennou galerii s fotkami.
Cestou zpátky jsme to vzali na pláž a podél moře jsme se vrátili k autu. Musím říci, že jsem očekával moře více studenější, ale bylo to krásné osvěžení při slunečném dni.
Poté jsme se vydali do lázeňského města Sopoty, kde jsme si chtěli dát pěkně čerstvou rybu, protože u moře ryby chutnají daleko lépe než u nás v Čechách.
Zaplatili jsme si vstup na Molo, které je nejdelším molem v Evropě a nejdelším molem v Baltském moři. Byla to příjemná procházka.
Když jsme procházeli ulicí všimli jsme si několika rybích restaurací, a tak jsme po prohlídce vyrazili do jedné z nich. Všichni jsme si dali rybu jen Roman tentokrát trhal partu. Přemlouvali jsme ho, že když měl poprvé rybu v Srbsku, že by si mohl dát i tady, ale odolal, a nakonec zvolil klobásy. 😀
Po výborné večeři jsme sedli do auta vyjeli zpátky směrem do Inowroclawy. Počasí nám přálo po celý den a díky tomu jsme si Gdaňsk a Sopoty mohli užít za příjemných teplot, azurové a slunečné oblohy.Cesta zpět nám trvala něco přes 2 hodiny a my přijeli do rozjeté after párty, kterou Inowroclavský klub pořádal. Chvilku jsme poseděli dali si pár piv a navázali nové kontakty s polskými modeláři.
Nedělní dopoledne pro mě začalo v 9 hodin, kdy jsme se přesunuli do výstavní haly, abychom si prohlídli modely a zároveň je nafotili. Po příchodu do haly nás čekal opačný úžas oproti sobotě, jelikož stoly byly naplněné k prasknutí. Od pořadatelů jsem se dozvěděl, že oficiálně je 1155 modelů, což je skvělé číslo. Jaroslaw Smolka mi řekl, že jsme první Češi, kteří se soutěže zúčastnili. Bylo krásné vidět viset naši vlajku mezi ostatními zúčastněnými zeměmi. Na soutěži jsme kromě námi zastoupeného Česka, mohli potkat modeláře z Polska, Litvy a Ukrajiny.
Hlavní část tvořily papírové modely, kterých se tu sešlo zhruba 600 modelů, což je neskutečné číslo. Českým a slovenským modelářům bych doporučil tuto soutěž rozhodně navštívit. Ta kvalita, se kterou se můžou tady v papírových modelech porovnat, je neskutečná. Doufám, že k nám na soutěž také zavítají polští papíráci a vytvoří tak i u nás podobně obsazenou kategorii. Navázali jsem nové kontakty a také jsme kolegy modeláře pozvali k nám do Šumperka.
Je vidět, že i 3D tisk v modelařině jede na plné obrátky, na soutěži se sešli dva prodejci Scale 23 a emp3e.eu. Zde si modelář mohl nakoupit parádní doplňky nejen k modelům, ale i do diorám.
Jediné, co mě na soutěži překvapilo, byla atmosféra při vyhlašování výsledků, kdy modeláři neprojevili téměř žádné emoce a my měli pocit, že kromě nás téměř nikdo další netleská. Příště bych více zesílil ozvučení, aby bylo dobře slyšet přes celou halu. Jinak organizace i to jak o nás bylo postaráno byla parádní!
I když je pro nás Inowroclaw poměrně daleko, určitě doporučuji tuto soutěž navštívit. Rozhodně za to stojí. Je dobré to vždy propojit s nějakým výletem toto mě hodně naučil Janči Moravčík, kdy k soutěži přidáme ještě nějaký výlet. Děkuji celému týmu Inowrocławskie Stowarzyszenie Modelarzy Redukcyjnych za pozvání a super ročník soutěže který uspořádali. Doufám, že se za rok zase vidíme.
Pod článkem najdete fotogalerii z víkendu modely najdete ve fotogalerii.
